Počasí nám to včera pěkně nandalo, zato dnes se vyjasnilo a šetří si možná mraky na zítra. Sluníčko svítilo na cestu a přitom nebyl žádný pařák, prostě ideál, co víc si přát?

Vstali jsme brzo, takže Portorož padla již v 8:15. Sladké vítězství jsme oslavili kávou a doutníkem v kavárně na promenádě s výhledem na moře. Jardovi z té radosti praskly džíny v rozkroku, těch pár dní návratu bude mít puštěné klima.

Pak proběhla povinná koupel a tím jsme dovršili třetí koupání v moři ve třetím státě ve třech dnech (sice to není výkon borců, ale pro Malého Jardu a Nevěřícího Tomáše to stačí ke štěstí).

Z Portorože jsme jeli do Terstu, znovu si dali náš oblíbený krpál, ale na jeho konci jsme se vydali doleva směr Slovinsko, kde ve vesnici Gorjansko jsme si dali na náměstí u pomníku padlých partyzánů vynikající fazolovo-klobásový oběd po Haagsku... s chlebem. Cestou sbíráme červená jablka. Proč jsou červená? To nevíme, ale chutnají skvěle.

Cesta dál na sever podél řeky Soča je opravdu gurmánský zážitek, některé scenérie nejdou popsat slovy. Doprava v této části Slovinska je ve středu kolem druhé hodiny odpoledne minimální, ale silnice nejsou jako v Rakousku. Nicméně největší překvapení dne nás ještě čekalo. Během cesty jsme viděli spoustu krás, ale průjezd slovinskými hory směrem Bled, je nezapomenutelný, desítky kilometrů serpentin hustě za sebou, nahoru i dolu, s nádherným výhledem na řídce osídlenou krajinu nám zbrousily boky pneumatik skoro až k ráfkům. Dnes jsme ujeli „pouhých" 265 km, přesto naši vraníci dostali zatím nejvíc do těla variátorů (taky do brzd) hory jsu tu kruté.

Bled nás přivítal ještě slunečním počasí, proběhla koupel a konverzace s brněnskými motorkáři. Kupujeme sirky a vyrážíme opět do kopců z kopců k rakouským hranicím. Hledáme base camp. Nakonec jsme se ubytovali asi 200 m za čárou (domem ZOLL) vlevo u lesa pátý smrk osmé řady „U veverek", komáři a další hmyz v ceně pokoje. Dvojlůžkový „pokoj" se snídaní, která se nedopatřením Tomášovi v kufru Scarábka prostřela o pár hodin dřív (čokoládové Pikao prasklo asi nedočkavostí k Tomášově velké radosti).

Značkové vinné klobásy s Gorčicí (opravdu se to tak píše) a pruhovaným vínem obohatily náš večerní hodokvas. V noci přijde zima... možná i vlci.

Na snídani máme připraveno mimo již zmíněného vyhřezlého Pikaa i pruhované překvapení - těšte se na fotografii... Dobrou noc z hor, JaTo